† 03. 12. 2011 | kód autora:
5KK
Upíři
Temný noční přízrak vstávající z hrobu a sytící se krví živých lidí. Mezi lidi obvykle přichází mezi soumrakem a svítáním, pije jejich krev, čímž se udržuje při životě a chrání tak své tělo před rozkladem v hrobě.
V Evropě mají upíři své kořeny především v Rumunsku, Maďarsku, Srbsku, na Moravě, v Polsku a v Karpatech. Až m nohem později se objevili ve Francii, Anglii a Německu. Jako pravlastí upírů je nazývána Transylvánie.
Přesto si každá kultura charakterizovala svou vlastní představu upíra je však nejvíce rozšířená a stala se obecně společnou pro většinu kultur a národů. Zosobňuje ji tajemná, záhadná postava s plnými rudými rty a dlouhými zuby s kapkami krve.
Je obdařena nadpřirozenou silou, ovládá magii a má hypnotické schopnosti. Upírem může být i žena, ale všechny ženy jsou krvelačnější než muži.
Historie Vampýrů a Upírů
Toto tedy praví legendy. Nyní ale už přejděme na faktičtější půdu - nahlédněme do starých kronik, co o upírech hovoří ony. Pro zajímavost uvedu dva záznamy z kroniky českého kronikáře opata Neplacha. Zápisy pocházejí ze 14. století a možná mohou vyvolat úsměv formou, jakou jsou psány, ale jádro je zcela určitě pravdivé:
Kdo byl upírem???
Upír je postava, která figuruje v mnoha pověstech a bájích. Bývá často námětem pro filmové či knižní horory. Kde se vlastně tento mýtus vzal? Je to čistý výplod fantazie našich předků, či vznikl na základě faktů, které znali a možná i na vlastní kůži zažili? Pokusme se společně poodhrnout roušku tajemna a vydat se po stopách, které nás možná dovedou až k jádru věci...
Nejdříve bychom si měli ujasnit, jak se vlastně takový upír pozná - čím se vyznačuje. Typické upíří znaky tedy jsou: husté, nad kořenem nosu srostlé obočí, zašpičatělé uši, uhrančivé oči, velmi bledý obličej s ostrými rysy a hlavně dlouhé, ostré zuby, vyčnívající z úst. Z dalších vlastností upíra bychom mohli jmenovat ještě to, že se neodráží v zrcadle, nevrhá stín a sluneční světlo má na něj zhoubný vliv. Proto vstává ze svého hrobu v noci a než se objeví první sluneční paprsky, musí být zpět ve svém úkrytu. Báje dokonce praví, že upír se umí přeměnit v netopýra či vlka a dokáže se protáhnout i tou nejmenší štěrbinou. Toto tvrzení dalo vzniknout jedné vysvětlující teorii, o tom ale až za chvíli. Upír škodil tak, že se zakusoval svými ostrými tesáky do krku oběti, aby prokousl tepnu a mohl sát krev. Upírem se stal člověk, který sám byl upírem pokousán nebo snědl maso z upírem napadeného zvířete. Ale nejen to. Upíry se prý stávali i lidé, kteří byli za svého života čarodějové, zločinci nebo kteří zemřeli nepřirozenou smrtí, například sebevraždou. Věci, kterých se upír bojí a kterými je možné ho zahnat, jsou česnek a dále různé náboženské propriety jako kříž, růženec, svěcená voda či hostie. Zahubit upíra bylo možno několika způsoby, např. zastřelit ho stříbrnou kulkou či - a to byl používanější způsob - otevřít jeho hrob a proklát mu srdce zašpičatělým dřevěným kůlem. Pokud to nepomohlo, přistupovalo se k tvrdším zásahům: ruce mu byly svázány za zády a byla mu odseknuta či ukroucena hlava a jeho ústa byla vycpána česnekem či kamením. Pokud ani toto nepomohlo, bylo nutné celé tělo spálit buď na popravišti, nebo mimo obec někde na kraji lesa a popel tam zahrabat. Tyto procedury musely být vykonávány za dne, protože tehdy byl upír bezbranný. Úkolem zlikvidovat upíra byli zpravidla pověřováni kati. Že tento postup není jen čistě teoretický, dokazují mnohé nálezy upířích pohřebišť, kde jsou kumulována těla s jasnými protivampyrickými zásahy. Zrovna nedávno bylo jedno takové pohřebiště nalezeno v Čelákovicích. Kostry vypadaly následovně: lebky byly odděleny od zbylého skeletu, ruce byly svázány za zády, u některých lebek byly vylomené čelisti. Velice zajímavá je skutečnost, že lebky byly poněkud odlišné velikosti, než je obvyklé, a navíc - v čelistech byly nalezeny i deváté zuby. Je všeobecně známé, jak velkou úctu chovali naši předci k mrtvým, takže je očividné, že k takovýmto zásahům na mrvolách museli mít pádný důvod. Nejvíce zpráv o upírech (či vampýrech, jak chcete) pochází z Balkánu, Maďarska a od starých Slovanů. I slavný hrabě Drakula, který skutečně existoval, žil v této oblasti - v rumunských Karpatech.
Roku 1336 zemřel míli cesty od Kadaně v Čechách ve vsi Blově pastýř nějaký, jménem Myslata. Každou noc vstával z hrobu a chodil po okolních vsech, lidi děsil a dávil a k nim mluvil. Kohokoliv v noci jménem zavolal, v osmi dnech zemřel. Když ho pak vykopali, chtějíce jej spálit, byl nadut krví jako měch a strašlivě řval. Naložen byv na vůz, stahoval a skrčoval nohy jako živý. Když byl položen ne oheň, jeden z přístojících popadl kůl a vrazil jej do něho. Tu Myslata pronesl hrobovým hlasem: "Velice jste mi tím uškodili", a vzápětí z něj vyhrkla krev jako z nějaké nádoby. Když ho spálili, všecko zlé přestalo.
Roku 1344 zemřela v Levíně žena hrnčíře Ducháče, jménem Brodka. Hned po pohřbu vstávala z hrobu, mnohé lidi dávila a po každém skákala. Když byla probita třemi olšovými kůly, krev z ní tak velmi tekla jako z hovada nějakého. Předtím spolkla svůj šlojíř až do polovice, a když se z úst vytáhl, byl všecek krvavý. Byvši probita, vždy ještě z hrobu vstávala a lidi hubila. Měla tedy být spálena, ale hranici nemohli nikterak zanítit, až jim staré ženy poradily, aby užili k zážehu šindele ze střechy kostelní. Jakmile shořela, přestala lidi trápit.
† 03. 12. 2011 | kód autora:
5KK
1.HLOUPOST
Hlavní hřích satanismu. Nevědomost je jedna věc, ale rozvoj naší společnosti stále víc staví na hlouposti. Spočívá to v lidech, kteří souhlasí se vším, co je jim předkládáno. Masové sdělovací prostředky podporují zkultivovanou hloupost jako stav, který je nejen přijatelný, ale dokonce chválihodný. Satanisté se musí naučit prokouknout podvody a nemohou si dovolit být hloupí.
2.OKÁZALOST
Okázalost i hloupost mají stejný základ, díky němuž je v současnosti udržován koloběh peněz. Každý se snaží cítit jako velké zvíře a dosáhnout úspěchů za každou cenu.
3.SOLIPSISMUS
Solipsismus může být velice nebezpečný pro satanisty. Promítáš své reakce, odezvy a soucítění na někoho, kdo je na daleko nižší úrovni než ty. Je mylné se domnívat, že ti lidé budou oplácet tou samou protislužbou, zdvořilostí a respektem, které jim zcela přirozeně poskytuješ. Ne, nebudou. Namísto toho se musí satanisté snažit dodržovat příkaz "Čiň jiným to, co činí oni tobě". Pro většinu z nás je to dřina a vyžaduje to neustálou bdělost, abychom neupadli do příjemné iluze, že je každý jako my.
4.SEBEKLAM
Další hlavní hřích. Nesmíme skládat hold žádným posvátným kravám, které jsou nám předkládány. Hrají totiž role, které můžeme zaujmout my sami. Pouze na chvíli se dá vkroči do sebeklamu, ale jan když je to zábava, avšak vědomá. Ale potom to už není sebeklam.
5.PODŘÍZENOST STÁDU
Je v pořádku přizpůsobit se osobním přáním jestli že ti to na konci přinese úspěch. Ale jenom blázen se může připojit k stádu a přijmout roli , jaká je mu diktována. Klíčem je osvojit si mistrovskou moudrost a nenechat se zotročovat vrtochy většiny.
6.NEDOSTATEK PERSPEKTIVITY
Nikdy nesmíš ztratit názor na to, co a kdo vlastně jsi a co by mohlo přímo ohrozit tvou existenci. Tvoříme historii právě teď, každý den. Vždy měj na paměti historický a sociální obraz. Jestliže chceš, aby kousky mozaiky zapadly na své místo, musíš chápat podstatu věcí, které skládáš dohromady. Nenech se ovládat nátlakem stáda. Pamatuj, že pracuješ na zcela jiné úrovni než zbytek světa.
7.ZAPOMĚTLIVOST NA MINULÉ ORTODOXIE
Nezapomeň, že toto je jeden z klíčů k vymývání mozků lidí, aby přijímali něco, co vypadá "nové" a "odlišné", i když to tu dávno všechno bylo, ale nyní je to prezentováno v novém balení. Očekává se od nás, že budeme blouznit v duchu "stvořitele" a zapomeneme, co bylo na počátku. To nahrává potřebám společnosti.
8.NEPLODNÁ PÝCHA
Pýcha je ohromná věc až do chvíle, kdy dojde k vylevání vaničky i s dítětem. Zásada satanismu zní: Jestiže to pracuje pro tebe, je to v pořádku. Když dojde k tomu, že to pro tebe pracovat přestane, jestliže ses vlastní silou dostal do slepé uličky a nezbývá ti než říct: "Promiňte, udělal jsem chybu, byl bych rád, kdyby jsme mohli dojít k nějakému kompromisu,"učiň tak.
9.NEDOSTATEK ESTETIKY
Estetika je hlavní satanský nástroj a musí být používán, aby magie byla účinná. Estetika je vysoce osobní záležitostí, odráží naší vlastní povahu, ale jsou zde příjemné a harmonické tvary, které nesmí být odmítány.
SATANSKÉ DEVATERO
1. Satan znamená ukájení choutek, nikoli odříkání!
2. Satan znamená živoucí existenci, nikoli vymyšlené spirituální báchorky!
3. Satan znamená neposkvrněnou moudrost, nikoli pokrytecký sebeklam!
4. Satan znamená laskavost k těm, kdo ji zasluhují, nikoli lásku, vyplýtvanou na nevděčníky!
5. Satan znamená pomstu, nikoli nastavení druhé tváře!
6. Satan znamená odpovědnost vůči odpovědným, nikoli péči o psychické upíry!
7. Satan znamená člověka jako pouhé zvíře, někdy lepšího, mnohem častěji však horšího než ti, co kráčejí po čtyřech, člověka, jenž se díky "božskému duchovnímu a intelektuálnímu vývoji" stal nejzkaženějším zvířetem!
8. Satan znamená všechny takzvané hříchy, jelikož vedou k fyzickému, mentálnímu nebo emočnímu uspokojení!
9. Satan je nejlepším přítelem, jakého kdy církev měla, jelikož ji po celá ta léta pomáhal udržovat v chodu!
SATANISMUS
Jako satanismus se označuje kult "padlého anděla" Satana, chápaného (na rozdíl od křesťanství) jako protiklad Boha.Protože pro křesťany je Bůh zdrojem veškeréhodobra, je Satan naopak ztělesněním zla, a satanismus proto lze ve většině jeho forem chápat mj. jako negaci tradičního křesťanství, touhu vymezit se proti němu a do značné míry i znechucení většinovou společností. Pro tento negativní charakter se satanismus obvykle nezařazuje mezi křesťanské směry, i když z křesťanské teologické tradice vychází a v řadě svých směrů je ideově na křesťanství závislý. Satanismus je typickým představitelem stezkylevé ruky.
Satanismus není organizačně ani myšlenkově jednotný, během historie vzniklo mnoho různých hnutí, sekt a ideologií označovaných jako satanistické. V současné době je satanistické hnutí v anglosaském světě silně ovlivněno dílem AntonaSzandora LaVeye, který vycházel z antického hédonismua Nietzschehonihilismu. Vedle tohoto filozofičtějšího satanismu ovšem existovaly a existují i satanistické socio-patologické skupiny a jedinci, pro něž satanismus mimo jiné znamená přinášení krvavých obětí nebo páchání jiných zločinů.
SATAN
Satan (hebrejskyשָׂטָן Satan, aramejsky שִׂטְנָא Sitna: obě slova znamenají protivník či žalobce) je v knize Jóbnazýván syn Boží (anděl). Satan hraje různé role v Starém i Novém zákoně a apokryfech, jakož i v Koránu. V apokryfech a Novém Zákoně je Satan zobrazen jako zlý vzbouřený démon, který je nepřítelem Boha a pokušitelem lidstva. Jako protivník se objevuje ve vztahu k Ježíši Kristu. Tím se ze Satana stává Antikrist a synonymum zla. Z řeckého překladu slova Satan, diabolos, pochází slovo "ďábel". Někteří satanisté toto křesťanské pojetí Satana v zásadě přejímají, jiní Satana chápou například jako "hybný faktor v přírodě či jako pomůcku k ozvláštnění sexuálního života.
LUCIFER
Lucifer je jedno ze jmen obvykle používaných pro Satana či jako antonymum pro Krista, ale slovo původně znamenalo planetu Venuši, jitřenku. Slovo pochází z latiny (lux = světlo, fero = nesu) a znamená v překladu světlonoš. Planetu Venuši tak nazývali římští astrologové než dostala v křesťanské éře své dnešní jméno. Svatý Jeroným tímto termínem překládá verš v knize Izaiáš14,12: Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodù! (lat.: Quomodo cecidisti de caelo lucifer qui mane oriebaris corruisti in terram qui vulnerabas gentes). V původním významu tento verš nemá se Satanem nic společného. Avšak v křesťanské mytologii, která se rozvinula po Jeronýmovi, se Lucifer stal nejvyšším andělem, hodností a mocí hned po Bohu. Pro svou pýchu však se postavil proti němu a Bůh jej srazil z nebe i s anděly, kteří jej následovali. V Satanské biblije Lucifer chápán jako jeden ze čtyř hlavních démonů.
DEVĚT SATANSKÝCH HŘÍCHŮ
